Nebojte se bejt šťastný

Joooo! Napsal sem bejt, místo být, wham, bam shangalang! Znesvětitel češtiny, král rozepisování se a maestro moralizování (pusu všem, život je skvělej) je tu zpátky s dalším článkem. Jsem poměrně šťastnej parchant, tak se tu o tom rozepíšu. A samozřejmě k tomu mám i pár podnětů z událostí poslední doby.

„Mám pocit, že věci jsou tak jak by měly bejt. Všechno se děje z nějakýho důvodu“. A jste šťastný s tím, jak věci jsou? Nebo hledáte útěchu v tom, že nejste šťastný, ale je to, jak to je. Hm. Dost filosofickej start, snad se z toho oklepem.
K čemu se chci dneska dostat, je, že jít si za štěstím není nic špatnýho. A vlastně je to důležitý, extrémně moc.

Nebyl bych to já, abych to nedemonstroval na příkladech ze svýho života. Ono, taky mě většinou k těm článkům vedou. Přijde mi, že obecně se tady jede mentalita „máš tohle a tohle, tak buď rád, za to co máš a nechtěj víc“. Tuhle mentalitu mnohým z nás předávají rodiče, cpou nám jí ve školách a pak v zaměstnáních. A spousta z nás prostě tu mantru přijme. Buď vděčnej, za to co máš a nechtěj víc.

Bejt vděčnej je důležitý. Tuhle část nerozporuju, ale ve chvíli, kdy nejsme šťastný, je uplně v pohodě s tím něco dělat. A měnit věci.
Teď ten příklad. Velmi brzo jsem zjistil, že Univerzita Karlova není to, co by mě dělalo šťastným. Ačkoliv všichni v rodině tlačili, že bych měl studovat dál, že vejška je důležitá, že je super, že sem se tam dostal… a tak dál. Jenže já věděl, že štěstí je jinde. A tak jsem odešel a hledal si práci. Tam příklad pokračuje. Našel jsem si stabilní, poměrně okej placený místo v Dopravním Podniku. Práce, ve který, kdybych chtěl, tak bych mohl bejt klidně deset, dvacet let. Kdybych chtěl…

Na tom místě jsem vydržel cca dva a půl roku. Věděl jsem ale, že nejsem šťastnej. Měl jsem se dobře, měl jsem důvod bejt v pohodě. Ale nedělal jsem to, co jsem doopravdy chtěl. Už od základky jsem chtěl dělat v marketingu. Fascinovaly mě reklamy a ta kreativita kolem nich.Tak jsem se rozhodl pro skok do neznáma. Musel jsem tedy volit mezi „máš pohodu, jistotu“ a „štěstím“.
A dal jsem leap of faith.

Trvalo to přesně rok. Chvíli jsem byl na pracáku a hledal, byl na nesmyslnejch interviews a konec podpory se blížil. Nastoupil jsem do banky, ale nefungovalo to. Poté jsem jako nutnost vzal práci v cestovce. Na nic. Ale všechny tyhle struggles mě dovedly na pohovor do Effectixu. Marketingový agentury. A tam jsem nastoupil rok poté, co jsem odešel z první práce. Z tý jistoty. Z tý pohody. Z toho, za co sem měl bejt vděčnej a nevymejšlet.

A byla to jízda. Pořád jsem se učil něco novýho, rostl a rozvíjel se. Byl šťastnej. Ten pocit zadostiučinění a radosti, když člověk jde za svým snem a začne se plnit, je nepopsatelnej. Ve chvíli, kdy budeme mít reálný sny a budete dělat reálný kroky směrem k nim, vždycky to bude stát za to. Můžou přijít překážky, okliky, ale všechno, všechno nás posouvá k tomu vytouženýmu cíli.

Ať už cejtíme, že nejsme šťastný v práci, ve vztahu, v přátelství, v čemkoliv. Vždycky stojí za to, se nebát a dělat něco pro to, abychom štastný byli. Nemusí to nutně znamenat odchody, rozchody a konce přátelství. Jen dělat kroky k tomu, co chceme. Začít mluvit o problémech, řešit je, vyjasnit si je. Vztah, ve kterým nejsme šťastný nemusíme hned končit, ale můžeme na něm pracovat, tak, abychom byli šťastný.

Nemůžu říkat, co má kdo v životě dělat. Ale tenhle blog dělám s láskou a jako součást osobního růstu. Můžu maximálně psát svoje pohledy na věc, myšlenky a zkušenosti. Na vás už pak bude, si v tom něco najít. A nebo nesouhlasit. Já jen chci, aby bylo co nejvíc lidí šťastnejch. Teď si připadám jak plakát s Aštarem Šeranem – kéž sou všechny bytosti šťastny.
Ale já nejsem Aštar, jen Báze, kterej se snaží pozitivně ovlivnit kohokoliv, koho může.

Díky za přečtení a buďte happy!

Chceš mě podpořit? Sdílej to se světem!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *