Je mi jeden

Je to teď rok, co jsem založil tenhle blog. Wow. Tak jsem si říkal, že sepíšu krátkej post. Jo, o tom to celý bude, jup. A nebudu foukat do svíček, ani piko. Ňuf.

Loni mi bylo čerstvejch 26 a měl jsem v sobě přetlak myšlenek. Potřebu se nějak realizovat a učit se nový věci. Rozhodl sem se to všechno spojit a začít psát blog. Pár už jsem jich v životě založil a všechny do měsíce, maximálně dvou, umřely. Proto jsem to bral jako challenge. Nejen, že se budu učit něco novýho, budu na sobě pracovat i co se týče konzistence a neutíkání od rozdělanejch projektů.

Je to skvělá škola. První, co jsem se naučil je práce s wordpressem. Koupil jsem si doménu a hosting, nainstaloval wordpress a vše si dělal sám. Není to raketová věda, ale je to super zkušenost a jsem rád, že vše funguje. S Google Analytics jsem zvyklej pracovat, ale nasazovat si je na svůj web, byl hezkej moment. Konečně budu měřit i statistiky něčeho, co dělám já, ne jen cizí projekty. Cool.

Co se týče tý konzistence v přispívání… wow. Já si celkem uvědomuju svoje chyby a slabý místa. To, že se pro něco nadchnu a poté to nechám bejt, je jedna z věcí, který jsem vždycky dělával. Vyzkoušel sem si tak za život spoustu hobbíků a věcí. Ale je třeba umět u věcí zůstávat. A vzhledem k tomu, jak dopadly moje předchozí bloggerský pokusy i když “tak rááád píšu”, to byla výzva. Hned na začátku jsem si tedy vytyčil jasnej program. A to, že každou středu kolem 19:00 bude online novej post. A to se daří. Mám za sebou rok a ani jednou sem nevynechal, ten sám sobě udělenej deadline funguje.

Ne všechny články jsou světoborný a deep. Ale i to je součástí procesu. Další z důvodů, proč jsem se rozhodl psát blog, bylo abych se učil psát a byl rozepsanej, kdykoliv to bude potřeba. Zkouším různá témata a přístupy k článkům. Ne všechny jsou velkej úspěch, ne všechny jsou dokonalý. Ale jsem rád za feedback a kritiku, pomáhá mi to utvářet si dál svůj styl psaní a směr blogu. Taky se učím dál pracovat s nekonstruktivní kritikou, hatem a pomluvama. Jo, i ty se najdou a je to skvělý. Protože jsem s tím měl v minulosti problémy a těžko zvládal negativní reakce. A prostřednictvím blogu a toxickejch reakcí, který se ke mě občas dostanou, se učím tyhle věci neřešit a povznést se. Ach, jak krásné je růst.

Nedělal jsem si velký iluze o návštěvnosti a zařekl se, že budu psát, i když to budou číst dva lidi. A světe div se, vy čtete. Statistiky se pohybují kolem +- 50 lidí na článek, což je super a mnohem víc, než jsem čekal. Nemám žádný ambice to tady dělat pro peníze, proto tu nejsou reklamy a podobný havna a ani se nesnažím na sílu blog propagovat. Ale to, že pořád chodíte a čtete moje příspěvky, že mi píšete strašně milý zprávy, slova podpory, nebo konstruktivní kritiku, to mi nepřestane dělat radost a je to obrovská motivace. Proto pořád rád hledám témata o čem psát a jsem o to víc odhodlanej nepřestat.

Sečteno podtrženo, pořád se díky blogu učím nový věci, rozvíjím, co rozvíjet chci a ještě si to šíleně užívám. A nelze nezmínit, že to je super odreagování a “terapie”. Kdykoliv přijdu na nějaký téma, nad kterým přemejšlím, můžu přemýšlet “nahlas” tady na blogu. Poslat svoje myšlenky dál, dát jim formu a sdílet je. Ono to pomáhá. A ještě víc pomáhá, když mi pak někdo napíše, že mu to pomohlo, nebo ho to inspirovalo. Je krásný, když lidi vnímají pozitivní message, kterou se snažím posílat. A když jí přijmete, pošlete dál (a nemyslím odkaz na blog, mluvím o pozitivitě) je to všechno, co jsem chtěl. Protože pokud v době, kdy lidi svůj čas trávěj nenávistí, hádkama a negativníma sračkama na socialních sítích, je pro mě nejhezčí věc, když si někdo přečte můj blog a zlepší mu to den, nebo ho to uklidní.

Díky za přečtení!
Be humble.
Lásku!

A doufám, že za rok se sejdem u dalšího narozeninovýho postu.

Chceš mě podpořit? Sdílej to se světem!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *