Dvacet osm dvacet dva.

Dneska oficiálně končí první měsíc roku 2022 a já si od jeho začátku říkám, že bych zase rád něco napsal. Lehce možná shrnul předchozí rok a přidal pár klasickejch výkřiků, nakolik mi to psaní občas fakt chybí.(Credits Barče za inspiraci se do toho fakt pustit) Klasicky prostě nechat prsty klouzat po klávesnici a jen tak vypouštět myšlenky do internetů. Dlouho jsme se neviděli. Ahoj, jdeme na to…

Poslední příspěvek tu mám z prosince 2020. Začínal jsem se streamováním a bylo mi poměrně čerstvě 27. Jako damoklův meč nade mnou visela hrozba Klubu 27, nebo jsem to alespoň rád říkal. A všichni mi říkali, že na to jsem málo slavnej. Asi jo. Teď už je mi 28 a to znamená, že jsem to přežil a cítím se oficiálně nesmrtelnej.

Když jsme se tu viděli naposled, začínal jsem akorát streamovat. To mě drželo pořádně tak do léta. Pak přišla samá párty, všichni lítali po venku a já taky. To mi taky teď chybí, stejně jako psaní. Jsem teď v procesu stěhování a až bude byt zařízenej, hodlám se k tomu nějak vrátit. Chybí mi ty večery plný povídání si s lidma, hraní her a sledování cringe na youtube. Je to kreativní vyžití a to já můžu. Ale merchový trička pořád mám, kdyby někdo chtěl, hit me up, haha.

Rok 2021 s sebou nesl nemálo zkoušek. Pořádně jsem se rozkoukával v nový práci – ano pracuju pro svůj lovebrand a se skvělejma lidma, který jsem vlastně začal pořádně poznávat až v létě, protože jsme dost smrděli na home office. To je další věc, kterou jsem se pořádně naučil. Efektivně pracovat z domova. A taky jsem se učil si pořád nekupovat nový tenisky. Ale moc mi to nejde. Pozitivum je, že mám teď v botníku (zrovna teď ne, zrovna teď jsou v krabicích v novém bytě vedle krabic s nábytkem, co musím postavit) spoustu novejch fresh kousků, kterými se průběžně těším. Do toho jsem se loni poprvé podíval na novou planetu – planetu Tinder. A začal jsem připravovat nový projekty. Jeden si nechám zatím pro sebe. Ten druhej je, že bych rád zkusil stand up. Takže už na nějakým materiálu pracuju, stay tuned.

Abych tady vypíchl nějaký highligts svýho 2021 (a vy mi svoje pište do komentářů pod článek), tak rozhodně musím začít s legendary night na streamu, která byla začátkem roku. Jen tak jsme si povídali a myslím, že jsme zrovna koukali na tenisky. Bylo nás tam sotva dvacet. Najednou se spustila vlna novejch alertů na follows a v chatu bordel. WTF. No ne… Xnapy (jeden z velkých cz streamerů) mi dal raid a poslal mi na stream kolem tisíce lidí. Z obyčejnýho streamu jsme to pak s novejma tvářema táhli asi do pěti do rána a bylo to strašně zábavný.
Pak rozhodně stojí za zmínění Rock For People: Hope. Po tom covidovým koncertním hladu to byl balzám na duši a uši. A útok na játra. Vesele jsem plápolal hradeckým areálem, miloval hudbu, drinky, léto a kamarády. Náhodný setkání u stage se starejma známejma a vzniky nových přátelství. Mood. Nejlepší bylo, když k našemu stanovému kruhu přišel cizí opilej člověk, kterého nikdo neměl rád, dokud nezačal blejt. To mu získalo sympatie. Takže až se budete chtít v létě na fesťáku seznámit, tohle je hot tip. Prostě blejte.

Dobrejch koncertů a akcí bylo víc. Křest Yza v Ledárnách Braník, kde jsme potom konverzovali s jojonadšencem, křest Sheenovy nový desky, kde jsem se potom pěkne ožral s Jicksonem a poprvý v životě (a snad naposled) skončil v M1, kalby v Plzni s nově nalezenejma kamarádama, který mi přirostli k srdci víc než jsem čekal… Ale nejzásadnější párty roku, byl Halloween v Crossu.

Halloween v Crossu. Dnes už celkem legendary událost pořádaná naší kamarádkou Katkou Jarou (má teda teď nový příjmení, který si nepamatuju, ale gratulky ke svatbě!), kde všechny patra v Crossu ovládnou kapely a kostýmy. No a já s Martinezzem, jako podcastové duo Praotec a Zlosyn, jsme si měli odbejt djskou premiéru na afterparty. A v onen den D mi Martinezz aka xTátax aka Praotec volal, že je nemocnej, má horečky a nedá to. Uf. Byl jsem na to sám. Celej honorář padnul na baru ještě než jsem začal hrát, budget na bar pak během setu. Shout out Vavrymu, kterej mi dělal security a nosil drinky, haha. A taky Plzeňskejm, který dojeli podpořit. A všem ostatním kamarádům, který přišli tancovat. Měl jsem nejmenší stage, ale byla plná a tancovalo se poctivě. Když mi pak na ig přišly pochvaly, umíral sem štěstím. Jo a dostal sem nabídku hrát v Paříži… wtf, miluju, dobrej bizárek. Tancovat si polonahej za pultíkem (fuck fatshaming, he) zatímco celej klub řve na Gigiho, byl legendary moment.

Poslední highlight loňského roku bylo pak focení editorialu pro Footshop s Nike ACG. V listopadu jsme vyrazili na Sněžku, kde jsem od dětství nebyl, celý to fotil naprosto skvělej Kubo Križo, jehož práci fakt dlouhodobě oceňuju a to normálně ve fotografech nemám moc přehled. Byla to skvělá zkušenost a šíleně jsem si to užíval a bavil se. Blessed.

Zatímco píšu, už je únor. Tento článek začal vznikat v lednu 22 a končí v únoru 22. Dalo by se říct, že dnešní blogpost je přelomovej.
A co bude letos? Hodlám si zopakovat Rock For People (jestli se zruší, pukne mi srdce, chci nostalgicky slzet u Green Day a Sum 41). Dotáhnout trochu ten standup, ideálně si něco odmoderovat, to mi taky chybí. A hlavně… hlavně! Zase zkoušíme divadlo. Od loňského září se zase scházíme s naším spolkem Kdomělčas a zkoušíme novou hru. Premiéra by měla přijít během jara, tak doufám, že se na ní potkáme. Nebo na nějaké z repríz.

Hlavně už chci dořešit stěhování, postavit nábytek a spokojeně si vegetit v novém bytě. Vrátil jsem se zas na svoje rodné Vinohrady. Takže Vinohradská aristokracie v akci, vážení. Nejdůležitější plán pro rok 22, je ale stejnej, jako pro všechny předchozí. Růst, makat na sobě a bejt pozitivní, spokojenej a užívat si života.

Tak jsme to tu probudili, já jsem ze sebe vyblil spoustu věcí o sobě, jak jsme zvyklí a třeba se tu zas brzo potkáme u dalšího postu. Kdoví.
Stay positive (v hlavě), stay negative (v testování na covid). Buďte na sebe milí, nebuďte čůráci a mějte se skvěle!

Lásku!

Chceš mě podpořit? Sdílej to se světem!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *